Ohánět se rozhodnutím Nejvyššího soudu se vyplatí spíše až ve chvíli, kdy k soudu skutečně dojde, do té doby se Ti protistrana - v tomto případě MP nebo správa služeb apod., tedy nesoukromý subjekt, který případnou prohru neplatí ze své kapsy - bude jen smát a pokud o tom nebude rozhodovat někdo s mozkem, tak to klidně až k soudu nechají dojít a maximálně ustoupí těsně před faktickým rozhodnutím soudu.
Komu odtáhnou auto, ten si podle mě radši pro něj zajede a zaplatí než aby se dohadoval a byl x dnů či měsíců bez auta.
K vrakům - jak jsem už psal dříve, lépe své stížnosti adresovat vedení (tajemníkovi úřadu a starostovi, v případě MP řediteli), urychlí se to, úředníkovi je jedno kolik jich dostal, má papír že je postoupil MP nebo že je požádal o součinnost a MP je to taky jedno, protože přece výzvu k ostranění vylepila. Jejich nadřízeným ale opakované stížnosti vadit budou
K judikatuře - rozhodnutí NS a Nejvyššího správního soudu nejsou absolutně, ale jen tzv. relativně závazná, tedy že je nižší soudy ctí z důvodu a) úcty k vyššímu soudu a b) kvality argumentace vyššího soudu. To a) je logické - pokud bude nižší soud rozhodovat v obdobné věci a rozhodně jinak než soud vyšší, tak jeho rozhodnutí bude s vysokou pravděpodobností zrušeno, tedy pokud jej neodůvodní tak, že mu dá vyšší soud za pravdu. To b) je logické taky - nižší soudy obvykle používají spíše jen jazykový a logický výklad, zatímco vyšší soudy často i teleologický (významový, účel předpisu) a filozofický (a sem tam se obejvují i náznaky law & economics) a hádej se když nevíš o čem
