Opel Astra G + Zafira A forum

zrovinka tuhle cestu jsem jel minulou středu a pak v sobotu zpět a nemohu potvrdit, vždy krásný průjezd...

asi treba skúsiť pondelok a piatok, vtedy to tam viac žije!

Její deník:
Můj manžel se dnes choval zvláštně. Plánovali jsme večeři v hezké restauraci. Celý den jsem nakupovala s kamarádkami, tak jsem myslela, že mu vadí, že jsem se maličko zpozdila, ale nekomentoval to. Konverzace moc nekvetla, tak jsem navrhla jít někam, kde si budeme moct v klidu promluvit. Souhlasil, ale moc toho neřekl. Zeptala jsem se, co se stalo. „Nic,“ odpověděl na to. Zeptala jsem se, jestli je to moje chyba, že je naštvaný. Řekl, že naštvaný nejsem a že se nemusím obávat. Po cestě domů jsem mu řekla, že ho miluju. Usmál se a řídil dál. Nedokážu si vysvětlit jeho chování, nevím, proč neřekl, že mě taky miluje. Když jsme přijeli domů, cítila jsem, jako bych ho úplně ztratila a nechtěl se mnou nic mít. Jen tiše seděl a sledoval televizi. Dál se choval zdrženlivě. Nakonec jsem se rozhodla jít do postele. Přišel asi po čtvrt hodině. Stále jsem ale cítila, že je myšlenkami jinde. Usnul, a já brečela. Nevím, co mám dělat. Určitě myslí na někoho jiného, jsem si jistá. Můj život je katastrofa.
Jeho deník:
Nestartuje mi motorka. A nemám tušení proč.

Karel a Boženka už jsou rok svojia prožívají docela běžné manželství. Boženka jednou přijde domů a doma nikdo. Udělám si z Káji legraci. Napíše dopis: "Milý Kájo. Nezlob se, ale čekala jsem od manželství víc. Je to pořád stejné, stereotypní, nic se neděje a mě už to nebaví. Odjíždím k mamincea podávám žádost o rozvod. Božka." Položí dopis na stolek, aby byl na očích a schová se pod postel. V tom přichází Kája. Přečte si dopis a nahlas uvažuje. "No co se dá dělat. Všechno zlé je k něčemu dobré." Zvedne telefon a volá: "Ahoj, miláčku, tak ta stará kráva to už asi pochopila a podává žádost orozvod. Jen jí tu napíšu dopis a za chvíli jsem u tebe." Vezme dopis, připíše k němu několik vět a zabouchne za sebou dveře. Boženka vyleze zpod postele celá ubrečená, přes slzy nevidí a vrhne se na dopis, kde je připsáno: "Taky jsem si dělal legraci. Šel jsem na pivo, byly ti vidět nohy. Kája

posledný prispevok! http://www.skutrforum.cz/volna-diskuze- ... ml#p289511 ................................................................................................................................................................................................. + V letadle vedle sebe sedí dva Arabové a jeden Žid.
Arabové sedí u okna a Žid do uličky. Protože očekává dlouhý let, sundá si Žid boty a pěkně se uvelebí. Najednou se začne zvedat Arab u okénka a říká:
"Asi si skočím pro džus"
Žid na to: "V pohodě, já vám pro ten džus dojdu."
Zatímco je pryč, Arab vezme jeho pravou botu a poradně mu do ní naplive.
Když se Žid vrátí, tak ten druhý Arab najednou říká: "Hm, ten džus vypadá dobře. Asi si dám taky jeden." A Žid se opět nabídne, že mu pro pití dojde.
Zatímco je pryč, druhý Arab vstane a naplive mu do levé boty. Žid se vrátí dá Arabovi džus a pak všichni sedí a užívají si let.
Před přistáním Žid vklouzne do bot a hned je mu jasné co se stalo. Naštvaně se obrátí na Araby:
"Proč? Proč to, prosím vás, musí byt? Jak dlouho to ještě bude trvat? Ty boje mezi našimi národy, ta nenávist, ten odpor, to plivání do bot a chcaní do pití?"

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který, jak se později ukázalo, nebyl syn, ale vnouček.
Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
„Babí, co je to tam namalovaný?“ Pro něj neznámý druh „smajlíka“ ho zřejmě zaujal
„Kde myslíš, Kubíku?“ „No přece naproti nám, na stěně,“ ukázal chlapec na nestydatou malůvku.
Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere.
Prala se statečně. „To je… to je…“ přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. „To je přece dráček!“ zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem.
Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam. Ne tak chlapec.
„Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?“
Babička, čelíc další zvídavé otázce, nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
„No ano, Kubíku, takovej, co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?“ improvizovala statečně.
Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm. „Hele, babi, a nepotřebuje ten dráček vocas?“
Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
„Tenhle dráček asi ne,“ hlesla babička. To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,“ mudroval vnouček.
„Tak tenhle ho nemá!“ odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
„Babi a ty máš dráčka?“
Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
„Já už dráčky nepouštím,“ odpověděla ta dobrá žena žalostně.
„Protože už dráčka nepotřebuješ!“ triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot.
Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii: „Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?“
To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze. „Chováte se jako primitivové!“ rozječela se na nás. „Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!“
Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: „Jako dráček?“

Potkali se u Kolína

Malé děvčátko se ptá své matky: „Mami, můžu vzít psa na procházku kolem našeho domovního bloku?”
Matka odpoví: „Ne, protože hárá.”
„Co to znamená?” zeptá se dítě.
„Běž se zeptat tatínka. Myslím, že je v garáži.”
Malé děvčátko jde do garáže a říká: „Tati, můžu vzít Belle na procházku kolem našeho domovního bloku? Ptala jsem se maminky, ona ale řekla, že pes hárá a abych se šla zeptat tebe.”
Otec řekl: „Přiveď Belle sem.” Vzal hadr, namočil jej do benzínu, potřel jím zadní část psa, aby zakryl zápach a řekl: „Dobrá, můžeš jít. Ale drž Belle na vodítku a obejdi s ní blok jenom jednou.”
Malé děvčátko se psem odešlo. Za několik minut se ale vrátilo a pes na vodítku chyběl. Překvapený otec se zeptal: „Kde je Belle?”
Malé děvčátko odpovědělo: „Asi v polovině cesty kolem bloku jí došel benzín a nějaký pes se ji teď snaží dotlačit domů

Nahrady pojistek

tak kdo z Vás to byl [url]error:not found[/url]

Přijde zajíc za hadem...
Zajíc: Ahoj hade, chci se ti omluvit, jak jsem se Ti tuhle smál, že nemáš nohy...
Had: No, ale není to zase nějakej ten Tvůj fórek?
Zajíc: Ne, teď fakt ne hade, ruku na to!

Taky jsem se učil s Oplem Omega a první jízda na zpátečku zacouvat na chatě ale nedopadlo to jak na videu

http://veeo.cz/6569_maly-kluk-se-uci-ri ... epsi-videa

I oplák se rád pokochá