Opel Zafira 2,2 DTI Elegance: pohodlí na dálku (zkušenosti)

Konzervativní, úsporný a praktický vůz – sen každého racionálně uvažujícího otce rodiny. Všechny tyto podmínky splňuje právě Zafira s turbodieselovým motorem, jeden z nejoblíbenějších vozů ve své kategorii. Zkušenosti po dvouměsíčním používání shrnuje tento čtenářský test.
Před necelými dvěma měsíci jsem měl možnost přesedlat do automobilu Opel Zafira 2,2 DTI Elegance. Pro toho, kdo se ne příliš orientuje v předchozích pojmech, jenom přiblížím, že vůz Opel Zafira je zástupcem dnes populární kategorie jednoprostorových rodinných automobilů třídy MPV (Multi Purpose Vehicle), resp. její subkategorie midi. Vyrábí se od roku 1999 a mimo jiné se honosí 3. místem v prestižní anketě Car Of The Year 2000 a titulem Auto roku 2000 v ČR (?). Největší zajímavostí tohoto modelu, kterou ve své třídě vybočuje z řady, je netradiční řešení variability vnitřního prostoru – patentovaný systém sedadel Flex7. Sedmička naznačuje, že celkový počet míst je možno zvýšit až na 7 (2 + 3 + 2). Podle mě je však zajímavější to, že při změně úložného prostoru není třeba „z“ ani „do“ automobilu nic ubírat ani přidávat, což ocení zejména řidiči , kteří nemají „přebytečné“ sedačky kde skladovat. Sedačky v poslední řadě totiž ve složeném stavu tvoří podlahu zavazadlového prostoru. Druhou řadu sedadel je pak možno složit a posunout tak, že zabírá minimální prostor za předními sedadly.

Po obecném úvodu následuje seznámení se Zafirou v nejprodávanější výbavě Elegance. Dálkové ovládání centrálního zamykání (včetně pátých dveří a krytu hrdla nádrže) spolu s imobilizér integrovaným v klíčku dnes již asi nikoho nepřekvapí. Naopak ne zcela obvyklým řešením je takzvaný superzámek, aktivovaný druhým stiskem dálkového ovládání při zamykání. Zámky dveří pak není možné odjistit prostým zatažením za vnitřní kliku dveří ani zdvihnutím západky jistící vnější kliky dveří. U auta vybaveného elektrickými okny také potěší možnost
„centrálního“ zavření pootevřených oken.

Opel zafira 2.2 DTi

Opel zafira 2.2 DTi

Zafira je uhlazená a konzervativní, proto má v Evropě takový úspěch.

Při nástupu do vozidla této kategorie příjemně potěší zvýšený posez, pro malé děti může mírný problém způsobit vyšší práh, ve kterém jsou zabudovány kolejnice posuvu středních sedaček. Přes relativně malý rozvor 2694 mm (Renault Scenic má rozvor o 11,4 cm menší, Škoda Octavia dokonce o 18,2 cm, naopak Citroen Picasso má rozvor o 6,6 cm větší) netrpí cestující na předních ani středních sedadlech nedostatkem místa pro nohy, sedačky v poslední řadě, přístupné po sklopení dělených opěrek střední řady (případně i posunutím celé lavice vpřed), jsou pak spíše pro osoby středního vzrůstu, nicméně ani zde cestující nijak významně nestrádají, dokonce mají k dispozici množství odkládacích prostorů, jež pobyt ve voze ještě více zpříjemňují. Místa nad hlavou je díky vyšší konstrukci karoserie automobilu také dost. Sedadlo řidiče (výškově nastavitelné) i spolujezdce se nijak nevymyká z průměru. Je spíše tvrdší, avšak s dobrým bočním vedením, a ani jízda na delší vzdálenosti mi v nich nečinila žádné problémy, a to hlavně díky nastavitelné bederní opěrce.

Střední řada sedadel je dělitelná v poměru 2/3 ku 1/3, nicméně ani spolujezdci sedící vzadu si na nepohodlí při delších jízdách zatím nestěžovali, tři dospělí v zimním oblečením však už budou mít problémy. Střední pás je pouze dvoubodový, zbývajících šest je tříbodových. Zadní sedačky jsou zapuštěny v podlaze kufru sedací částí směrem dolů. Jejich aktivace do „pracovní“ polohy je velmi vtipné a jednoduché, jen je potřeba lehce posunout střední řadu, vytáhnout za madlo v opěradle a sedačka se rozloží do správné polohy. Při zpětném uložení stačí
odjistit západku a na sedačku zatlačit, pákový mechanizmus se o rozložení a uložení do podlahy postará. Změna konfigurace z dvou na sedmimístný automobil skutečně netrvá o mnoho déle než reklamou avizovaných 15 sekund. Pro zavazadla však v tomto případě skutečně nezbývá moc místa a představa cesty na 14ti denní
dovolenou v sedmi je opravdu odvážná…

Opel zafira 2.2 DTi


Opel zafira 2.2 DTi

Potenciál tohoto MPV od Opelu využijí především aktivně žijící zákazníci.

V množství odkládacích prostorů Zafira za svými francouzskými automobily bohužel zaostává, u nich je pro různé schránky využito téměř každé volné místo. K dispozici je poměrně velká schránka před spolujezdcem, potom kapsy ve všech bočních dveřích a na podlaze (vedle sedačky řidiče a spolujezdce). Cestující ve střední řadě mají k dispozici síťky pro odkládání drobných věcí, výklopné opěradlo na lokty s diskutabilní přihrádkou na nápoje. Nechybí ani průvlak pro dlouhé předměty (např. lyže).

Výhled z vozu dopředu a do stran je u této kategorie tradičně dobrý, zvyknout si je třeba však na více vpředu umístěné sloupky a „neviditelnou“ příď. Naopak couvání může činit problémy, zejména ve verzi Van, ve které je na středních sedačkách instalována výhledu překážející ocelová mříž, jež odděluje prostor pro cestující od zavazadlového prostoru, a vnější zpětná zrcátka, které mezi největší rozhodně nepatří. Parkovací systém je jen za příplatek. Kůží obšitý a ve dvou osách seřiditelný tříramenný volant zafira příjemně padne do rukou, ergonomie
pracoviště řidiče nijak nevybočuje z průměru, vystihl bych jí slovy konzervativní, žádná extravagance. Obecně je celý interiér solidně zpracován a materiály samotné nebudí zdání lacinosti.

Analogové ukazatele otáček, rychlosti, paliva a teploty vody jsou standardní, sdružené ovládání směrových a potkávacích/dálkových světel vlevo pod volantem je kombinováno s tempomatem, vpravo je páčka ovládání předních a zadních stěračů s ostřikovači a palubního počítače. Intervaly cyklovače se bohužel nedají měnit.
Klakson se ovládá dvěma tlačítky na volantu. Vlevo od volantu jsou vypínače související s osvětlením – otočný přepínač vnějšího osvětlení kombinovaný s vypínačem vnitřního osvětlení (táhni/zatlač), přední a zadní mlhovky, regulace osvětlení přístrojové desky a regulace náklonu předních světel – ta jsou dvouohnisková a mají čirou optiku. Na dveřích je před loketní opěrkou sdružené ovládání zpětných zrcátek a předních i zadních oken s možností blokovat ovládání u spolujezdců, praktické zejména u malých dětí. Proti poněkud chaotickému umístění ovladačů elektrické výbavy, známému z některých jiných automobilů (viz třeba Picasso), je to příjemná změna. Všechna okna mají navíc automatiku – po delším „ťuknutí“ sjedou, nebo vyjedou do krajní polohy.



Opel zafira 2.2 DTi

Interiér se nese v duchu značky, spoustu prvků najdeme i u Astry.

Výhradu bych měl vůči loketní opěrce samotné. Ta je nezvykle vysoko a není polstrovaná, což vynikne zejména při dlouhé jízdě po dálnici, kdy řidič neví, kam s levou rukou, aby ho nezačala brnět. V této souvislosti ještě jedna
nepraktická věc – po zapnutí „autopilota“ (tempomatu) svádí vysoký posez ke spuštění nohou z pedálů kolmo dolů, kde ovšem v nejnižší poloze sedačky překáží přečnívající mechanizmus jejího podélného posuvu. Na středovém panelu potěší velký informační displej integrující palubní počítač, rádio, hodiny a kontrolní systém. Výtku bych měl snad jen k zobrazení venkovní teploty, ke které je nutno se „doklikat“ přes údaje o okamžité a průměrné spotřebě, ujeté vzdálenosti, průměrné rychlosti, atd. Standardně montovaný radiomagnetofon CAR400 (Philips) má odnímatelný panel, RDS, 8 reproduktorů a ovládání na volantu, pro mne poněkud netypicky uzpůsobené pro mačkání zevnitř věnce volantu. Potěší i možnost změny hlasitosti v závislosti na rychlosti.

Pod rádiem se nachází otočné ovladače topení, směru proudění vzduchu a ventilátoru, pod kterými jsou tlačítka vnitřní cirkulace, rozmrazování zadního okna, zpětných zrcátek a manuální klimatizace. Bohužel u Zafiry neexistuje
možnost výběru automatické klimatizace, což ve srovnání s konkurencí považuji za jednu z nejvážnějších slabin. Řadící páka 5ti stupňové převodovky je na podlaze, respektive středovém tunelu před ruční brzdou. Zpátečka je po „oplovsku“ přes pojistný kroužek, mírně mne překvapila poloha vpravo vzadu (proti pětce), některé montované převodovky jí však mají klasicky vedle jedničky. Díky lehkému chodu řazení jsem měl zpočátku trošku problémy s polohou neutrálu. Prvkem nadstandardní výbavy je polohovací opěrka na pravý loket, která však neprakticky
„stíní“ ruční brzdu a překáží při řazení, takže při jízdě po městě je jí lépe zvednout.

Velmi dobře je řešeno topení pro střední sedačky – kromě ne zcela obvyklých
výdechů pod předními sedačkami se o teplotu vzadu starají pro tuto třídu
netypické výdechy na středovém tunelu, kterými je možno vzduch směrovat a
dávkovat. Podle prospektů je v některých zemích možno dozadu namontovat
přídavnou klimatizaci. Zavazadlový prostor má základní objem (při složené
poslední řadě sedadel) 575 litrů a je kryt roletkou. Po složení střední řady
sedaček je maximální objem 1705 litrů. Přístupný je rozměrnými pátými dveřmi,
podlaha je ve výši 59 cm, při nakládání není třeba překonávat žádný práh.




Opel zafira 2.2 DTi

Ukázka úžasné variability interiéru, Zafira patří v tomto směru ke špičce.

Motor Opel 2,2 DTI s vysokotlakým přímým vstřikem a proměnnou geometrií
lopatek turbodmychadla je v Zafiře relativně novinkou, je však dobře znám
například z Vectry, můžete s ním však setkat také v Saabu 9-3 a 9-5. Po zasunutí
a otočení klíčku v zapalování příjemně překvapí velmi krátké žhavení – při
studeném motoru a teplotě okolo 0 stupňů cca 3-5 sekund, přes den, kdy je
teplota obecně vyšší, kontrolka jenom blikne. Po nastartování a při jízdě se
studeným motorem je zvukový projev jasně „dieselový“, což pro mne byl ze začátku
trošku šok, protože jsem předtím a souběžně jezdil s Citroenem Xantia 1,9 TD,
kde většina náhodných cestujících ani nepoznala, že se jedná o diesel. Po
zahřátí je běh motoru klidný a kultivovaný, při vyšších otáčkách je venku slyšet
hvízdavý zvuk turbodmychadla, dovnitř však neproniká.

Motor překvapí příjemným tahem ve velkém rozsahu otáček, na turbodiesel nezvykle
„odspodu“ – maximální točivý moment 280 Nm je k dispozici již od 1500 ot./min,
maximální výkon 92kW (125k) je dosahován při 4000 ot./min, motor se však ochotně
vytáčí až téměř pětitisícové hranici. Automobilu s pohotovostní hmotností 1550
kg dává tento motor velice slušnou dynamiku a řidič se nemusí bát ani
odvážnějších manévrů při předjíždění. Cestování v sedmi lidech se na jízdních
vlastnostech projeví jen minimálně. Podle mne si v ničem nezadá s etablovanou
konkurencí motorů PSA nebo u nás u značné části veřejnosti protěžovaného
koncernu VW.

Spotřeba se po ujetí cca 7000 km ustálila v průměru na 6,7 l/100km v kombinaci
cca 40% dálnice, 30% město, 30% meziměsto. Při klidné meziměstské jízdě však
není problém atakovat hranici spotřeby okolo 5 litrů. Oficiální údaj o
kombinované spotřebě z technického průkazu je 6,9 l/100km. Spuštěná klimatizace
podle palubního počítače představuje zvýšení spotřeby o 0,5 litru. Údaje
palubního počítače o spotřebě je možno považovat za důvěryhodné, odchylky od
reálného stavu na počítadle u pumpy se liší v řádu desetin litru. Objem nádrže
je průměrný, 58 litrů a stačí na ujetí vzdálenosti řádově 800-1000 km. Pozor na
zavzdušnění palivové soustavy – při téměř prázdné nádrži jsem podélně zaparkoval
na šikmé ploše a nastartovat se podařilo až přivolanému technikovi Opel
Assistance.

Odstupňování převodovky není ani dlouhé ani krátké, jednotlivé rychlosti na sebe
logicky navazují a ani jízda po městě díky pružnosti motoru, táhnoucímu
prakticky od otáček volnoběhu, nenutí řidiče k častému řazení. Podvozek je
tvrdší, pro jízdu po českých městech ještě snesitelný. Naopak na dálnici při
vyšší rychlosti vynikne překvapivě vysoká stabilita, na které kromě tvrdšího
podvozku a samořiditelné zadní nápravy mají podíl i příplatkové pneumatiky
Michelin Energy 205/55 na kolech z lehké slitiny o průměru 16 palců. Při
prudších průjezdech zatáčkami jsem zaznamenal pouze nevýrazný sklon k
nedotáčivosti. Kotoučové brzdy na všech kolech s čtyřkanálovým ABS pracují
účinně i po delším a intenzivnějším brždění.


Opel zafira 2.2 DTi


Opel zafira 2.2 DTi

Sportovně založení zákazníci si s pomocí různých úprav
taktéž přijdou
na své.

Opel Zafira na mě – jako uživatele – celkově působí dojmem automobilu pro
mírně konzervativní klientelu, která si, spíše než na módní výstřelky designérů
exteriérů i interiérů, potrpí na kvalitu zpracování a použitých materiálů. Také
svou cenou směřuje spíše ke střední generaci a drobným podnikatelům, kterým ve
verzi Van nabízí kromě odpočtu DPH i solidně velký variabilní prostor. Výběr
motorů je objemově i výkonově posazen trošku výše než u srovnatelné konkurence,
takže si přijde na své i sportovně založený řidič s velkou rodinou, model OPC je
údajně nejrychlejším sériově vyráběným MPV.

Zejména zařazením motoru 2,2 DTI oslovil Opel poměrně širokou skupinu zákazníků,
kteří u jiných výrobců aut této kategorie v nabídce marně hledají skutečně
výkonný dieselový motor. Základní katalogová cena popisované Zafiry 2,2 DTI ve
verzi Elegance vč. DPH činí 799 900 Kč, přestavba na verzi N1 přijde na 20 720
Kč, metalíza 10 400 Kč, příplatek za letní pneu 205/55 R16 6 300 Kč, loketní opěrka 2
000 Kč – celkem tedy 839 320 Kč. Vzhledem k vývoji kurzu koruny a nižší poptávce
po nových automobilech lze výše uvedenou kombinaci při započítání různých slev u
prodejců pořídit se slevou až okolo 70 000 Kč.

Článek je ze října 2002.

www.autorevue.cz

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »